„Věda by se měla dělat hlavně pro radost, pak teprve to má smysl a výsledky“ Vojtěch Adam

Hostem našeho druhého dílu podcastu (Ne)Vědkyně je sám vedoucí našeho Ústavu Vojtěch Adam. Vojta je celoživotním snílkem, a my jsme vděčni, že si většinu svých snů plní právě u nás. V roce 2018 získal prestižní ERC grant, a tím dostal možnost uskutečnit jeden z jeho velkých snů, který souvisí s léčbou rakoviny a „osudovým“ proteinem metalothioneinem. Byly to ale obrovské nervy! Všechno o projektu, jeho dalších snech i něco z osobního a kariérního života na Ústavu se dozvíte, pokud si poslechneme náš podcast. 

Jak probíhal rozhovor s Vojtou se můžete dočíst ve výběru zde:

Čím si se vlastně toužil stát, když jsi byl malý kluk?

Vždycky jsem se toužil stát vynálezcem, a to mi částečně i zůstalo. V době, kdy jsem vyrůstal, nebylo tak jednoduché „vyčnívat“ z davu a moji rodiče museli často ve škole vysvětlovat, že jsem normální, i když to tak nevypadalo. Už jako malý kluk jsem pročítal encyklopedie, chtěl jsem všemu rozumět a chtěl jsem všechno umět. Naneštěstí jsem opravdu velice nešikovný, takže všechno umět nikdy nebudu.

Jak si se vlastně dostal k chemii?

Jako dítě jsem chtěl studovat podmořskou biologii, než jsem zjistil, že to nebude tak lehké studovat v České republice (smích). Protože jsem měl dobré známky a bavila mě matika a chemie, moje tehdejší učitelka chemie mi vnukla nápad jít na střední průmyslovou chemickou školu. Tam jsem se setkával s chemií už velmi podrobně, seznámil jsem se se skvělými lidmi a založili jsme i středoškolskou odbornou činnost, kde jsem se poprvé poznal vědu v praxi.

Je něco, podle čeho si vybíráš lidi, kterými se obklopuješ v práci?

Nejdůležitější, co potřebuju je, abych těm lidem mohl věřit. Většina lidí, kterými se v práci obklopuju, jsou zároveň mými blízkými přáteli, a to si myslím, že je to, co z nás dělá tak skvělý tým. Musí mezi námi být ta „chemie“ (smích).

Nezapomněl si na svoje studenty? Máš ještě čas učit?

Nezapomněl, bohužel ale toho času už není tolik. Mám ale vryté v paměti, že každý dobrý vědec si musí udělat aspoň minimum času na kontakt se studenty a předávat jim svoje vědění. Přednáším tedy předmět Biochemie u nás na Ústavu pro bakaláře, u těchto studentů to totiž považuji za nejdůležitější. Měli bychom ve studentech rozvíjet tu touhu po vědění, touhu dozvědět se víc než to, co si mohou přečíst v knížkách. O tom je celá chemie.

ERC grant – co to vlastně je?

ERC neboli Evropská výzkumná rada od roku 2007 vypisuje projekty a financuje badatelské výzkumy, které směřují za hranice poznání daného oboru. Podporuje individuální řešitele napříč zeměmi i obory. Stačí mít nějaký „groundbreaking“ nápad, který ještě nikdy nikdo neměl a který dokáže změnit svět. Pokud si svůj projekt obhájíte a získáte ERC grant, získáte nejenom finanční prostředky na jeho realizaci, ale také známku, že ve svém oboru něco znamenáte.

O čem je tedy projekt, na základě kterého, jsi tento grant získal?

Celý projekt se točí kolem toho osudového proteinu – metalothioneinu. Je to molekula, kterou v sobě všichni máme, a která podle našeho výzkumu souvisí se vzniky nádorových onemocnění. Může být důvodem, proč u některých lidí neuspěje léčba, která se u jiných lidí povede. Tento protein tedy může „bránit“ nádorovou buňku před jinak funkční léčbou. S touto myšlenkou jsme do Bruselu jel a na základě této myšlenky jsem postavil celý svůj výzkum.

Dospěli jste už k nějakým pokrokům?

Díky ERC jsme začali na projektu spolupracovat i se zahraničními vědci, práce ale probíhá i tady na Ústavu, a svůj čas tady tomu věnuje hodně lidí. Podařilo se nám zjistit a vyzkoumat na zvířecích modelech, že pokud zvýšíme tvorbu metalothioneinu v těle, zvýšíme tak resistenci nádoru vůči antibiotikům a léčbě. Tyto teorie byly známé již dříve, nám se ale podařilo je opravdu prokázat a dotáhnout je do zdárného konce. Potvrdilo se nám tedy, že jdeme opravdu správnou cestou.

Děkujeme Vojtovi za rozhovor, a doufáme, že si poslechnete celý díl a podpoříte tím nás podcast (Ne)Vědkyně!