Od lovce divoké zvěře po astrofyzika, aneb „člověk by se měl učit celý život“ – Libor Lenža poodhalil svoje zájmy, cíle i přání

Díky třetímu dílu podcastu (Ne)Vědkyně, který vznikl na našem Ústavu za účelem popularizace vědy a našich vědců se můžeme společně seznámit s dalším našim kolegou, Liborem Lenžou.

Libor je člověkem mnoha zaměstnání, zájmů a cílů. Spolupracuje na mnoha významných projektech, věnuje se studentům, přednáší pro děti a je členem mnoha organizací, dokonce i ředitelem Hvězdárny ve Valašském Meziříčí. Díky Liborovi jsme se dozvěděli něco o vesmíru, letech do stratosféry, studentech i dalších jiných oborech. Zde je jen malá ukázka z rozhovoru, který budeme rádi, když si poslechnete celý.

Jaká byla tvoje cesta k tomu, co děláš dnes?

Jako malý kluk jsem chtěl být lovcem divoké zvěře, inspirovali mě k tomu knihy Josefa Vágnera. Když jsem ale pochopil, že zvířatům je lépe ve volné přírodě, na tuto profesi jsem zanevřel. Dovedlo mě to ale k mé další zálibě, a sice stavařině, protože sem začal sám pro sebe projektovat zoologické zahrady. Tento koníček mě neopustil dodnes. Zastávám názor, že člověk by měl dělat to, co ho baví, a pro co má vášeň. Je tedy v pořádku, když vystudujeme něco, co nás baví, a přibereme si k tomu i něco, co nás uživí. Já sám pracuji v odvětví chemie, astrofyziky, projektování, vzdělávání a dalších. V této multidisciplinaritě vidím budoucnost úspěchu. 

Jak si se vlastně dostal k nám na ústav?

Díky spolupráci s kolegou Kizkem, který dříve na ústavu působil, jsem měl možnost spolupracovat s lidmi tady už asi před deseti lety na jednom stratosferickém projektu. Od té doby jsem se tady nějakým způsobem objevoval, a nyní zde působím jako vedoucí Laboratoře Space Agri Technologies. Tato laboratoř se primárně zabývá mikrořasami, ve kterých vidíme velký potenciál v budoucím osidlování jiných planet lidmi, konkrétně v pěstování rostlin a potravy ve vesmíru.

S kým máš možnost v rámci svých projektů spolupracovat?

V rámci například letů do stratosféry za účelem testování mikrořas, kterým se již několik let věnujeme, máme možnost spolupracovat se Slovenskou organizacií pro vesmírne aktivity, zkráceně SOSA. Tato organizace mimo jiné připravila a vypustila první slovenskou družici, což byl obrovský úspěch. Lidé z této organizace jsou velice schopni a vědecky připraveni pro vypouštění stratosférického balónu, který poté dohledají a zanalyzují veškerá nasbíraná data.

Vnímáš své studenty už jako svoje kolegy?

Studenty vnímám nejenom jako své kolegy, ale i jako obrovskou inspiraci. Mnozí mladí lidé jsou už dnes daleko dál, než jsem já tenkrát byl. Díky studentům mohu najednou přemýšlet co by se dalo propojit s čím, jak by se to dalo udělat jinak a lépe a tak dále. Je to i díky tomu, že v našich laboratořích se mohou studenti zabývat jak samozřejmě chemií a biochemií, tak také samotným návrhem technologií a jejich vývojem a testováním. Spolupracujeme tedy nejenom s chemiky a biochemiky, ale také s technickými inženýry.

Přednášíš na témata jako vesmír, planety a podobně i pro děti?

Rád, protože děti potřebují, úplně stejně jako my, velkou inspiraci. A potřebují tuto inspiraci dostávat už od útlého věku. Předat informace druhému je totiž relativně jednoduchá věc, ale přenést na děti a na studenty nadšení pro poznání už tak jednoduché není. A přitom to je to nejdůležitější.

Zaujal Vás Libor svými názory a chcete se dozvědět něco nového? Poslechněte si celý rozhovor na Spotify, Youtube, nebo přímo zde: