Začínala u kontaminovaných ryb. Nyní zkoumá těžké kovy v Belgii

Málokdo by asi tipoval, že se dá v rámci studia na Ústavu chemie a biochemie zúčastnit expedice do Severního moře na výzkumné lodi.

Naší studentce z Laboratoře prvkové a speciační analýzy Vendule Smolíkové se to ovšem v rámci tříměsíční stáže na belgické Vrije Universiteit Brussel povedlo. Připojila se zde k výzkumné skupině Analytical, Environmental and Geo-Chemistry, kde jako jedni z mála využívají techniku DGT. Právě té zasvětila svůj výzkum i Smolíková.

„Zkoumám biologické dostupnosti těžkých kovů v různých složkách životního prostředí za využití techniky difúzního gradientu v tenkém filmu (DGT). Jedná se o pasivní vzorkovací techniku, která poskytuje informace o kontaminaci životního prostředí z dlouhodobého hlediska,“ vysvětluje. Princip techniky spočívá v tom, že se vzorkovací jednotka nechá například ve vodě po dobu několika týdnů a následně se pomocí matematických výpočtů stanoví úroveň kontaminace za celé období. Technika DGT rovněž může simulovat proces prostupu těžkých kovů z životního prostředí do živého organismu, aniž by bylo nutné tento organismus pro potřeby výzkumu usmrtit.

Smolíková se na Ústav chemie a biochemie dostala skrze studium chemie potravin na Mendelově univerzitě. „Měli jsme možnost nahlédnout do výzkumných laboratoří Ústavu a bylo mi jasné, že se chci na tato pracoviště dostat. Zlákala mě zejména atmosféra, nadšení výzkumných pracovníků, možnosti vycestovat a spolupracovat s odborníky z jiných zemí,“ vyjmenovává Smolíková. Ve své bakalářské i diplomové práci se věnovala monitoringu kontaminace ryb těžkými kovy. Na Ústavu pak přišla do styku s nepříliš známou techniku DGT, která ji zaujala. „Prošla jsem cestou od potravinářské oblasti po vcelku analytickou chemii. To se mi ale na práci ve vědě líbí. Učit se stále něco nového, měnit směr výzkumu podle toho co mě začne zajímat je přesně to, co mě naplňuje,“ říká Smolíková.

V rámci svého doktorského studia se nejprve věnovala vývoji techniky DGT pro hodnocení kontaminace arsenem. Tato technika bude v budoucnu Laboratoří prvkové a speciační analýzy využita ve spolupráci s francouzským institutem ISA Lille Group pro hodnocení biologické dostupnosti arsenu v půdách v oblasti severní Francie. Výzkumná skupina, jíž je Smolíková součástí, se dále také zabývá hodnocením a predikcí biologické dostupnosti rtuti v půdním a vodním ekosystému v oblasti Jedové hory v České republice.

Na zmíněné belgické stáži aplikovala techniku DGT podél belgického pobřeží a v ústí řeky Šeldy. Dále rozšířila svou výzkumnou činnost o využití techniky DGT pro hodnocení koncentrací uranu ve spolupráci s francouzskou jadernou energetickou společností Orano. V tomto výzkumu bude pokračovat i nadále, a dokonce plánuje své doktorské studium dokončit v rámci spolupráce na české i belgické univerzitě. Díky tomu bude moci využít zázemí a odborné vedení obou pracovišť.

„Odjakživa mě to táhlo ke studiu přírodních věd, a proto jsem ráda, že jsem se na Ústav chemie a biochemie dostala. Pro práci ve výzkumu musíte mít určité nadšení. Je to práce časově náročná, ale jestliže vás práce baví a naplňuje, obětujete i svůj volný čas pro pocit, že jste přišli na něco nového,“ uzavírá Smolíková.