Hmotnostní spektrometrie, elektrochemie nebo značení protilátek nanočásticemi. Všechny tyto metody používá ve svém výzkumu vědecká pracovnice Ústavu chemie a biochemie Ing. Lucie Pompeiano Vaníčková, Ph.D.
Výsledkem jejího projektu s názvem Metalothionein jako prognostický marker karcinomu kůže by mělo být vytvoření prostorového zobrazení tohoto proteinu v nádorové tkáni, což by mělo přispět k lepšímu pochopení procesů vedoucích ke karcinogenezi. „Právě se nacházíme v druhé polovině výzkumu. Nedávno jsme od nezávislých hodnotitelů obdrželi velice pozitivní reference, můžeme proto tvrdit, že výzkum pokračuje nad očekávání skvěle,“ shrnuje dosavadní výsledky Pompeiano Vaníčková. Definitivní výsledky pak budou známy v květnu 2020.
Svůj výzkum mohla Pompeiano Vaníčková realizovat v rámci grantového programu SOMOPRO (South Moravian Programme for Distinguished Researchers) spolufinancovaného Jihomoravským krajem a Evropskou komisí. Cílem programu je podpora špičkových vědců z Česka i ze zahraničí, kteří chtějí spolupracovat s jihomoravskými výzkumnými institucemi na projektech v oblasti technických, lékařských a přírodních věd po dobu 1 až 3 let. Právě Lucie Pompeiano Vaníčková se stala jednou z 18 vědců a vědkyň, kteří byli v 5. a 6. výzvě programu podpořeni.
Nespornou výhodou celého projektu je právě jeho multidisciplinarita. „Sama se zdokonaluji v hmotnostní spektrometrii a zároveň své knowhow předávám ostatním kolegům. Od nich zase získávám praktické zkušenosti s elektrochemií nebo přípravou nanočástic. Tato výměna vědomostí je zásadní, rozvíjí se celý tým a zlepšuje se jeho úroveň,“ vysvětluje Pompeiano Vaníčková. Na výzkumu spolupracuje kromě kolegů z Mendelovy univerzity také se dvěma ústavy Akademie věd, s Masarykovou univerzitou a s univerzitou v Debrecínu. Zajímavostí je, že svůj multidisciplinární přístup aplikovala na modelu prasečího melanomu, který je blízký modelu lidskému.
Před návratem do Brna působila Pompeiano Vaníčková na Max Planck Institutu v Německu a také tři roky v Brazílii. Zde v rámci prestižního postdoktorského projektu na podporu vědy a výzkumu cíleného na excelentní zahraniční experty, předávala brazilským kolegům své odborné zkušenosti v oboru hmotnostní spektrometrie. „Konkrétně jsem se věnovala identifikaci a charakterizaci přírodních látek pro biologickou kontrolu škůdců v zemědělství. Tento výzkum vedl ke vzniku tří patentů.“ nastiňuje vědkyně.
Z jakého důvodu se tedy v Brně začala věnovat výzkumu rakoviny? „Vždy mě přitahovaly klinické aplikace, kdy se přímo řeší konkrétní problém. Taktéž mě lákala vize toho, že bych mohla pomoci lidem, což je pro mě velice naplňující a motivující. Můj současný projekt proto představoval unikátní možnost, jak skloubit hmotnostní spektrometrii a výzkum rakoviny,“ osvětluje Pompeiano Vaníčková.
Výzkum musela přitom před nějakým časem na několik měsíců přerušit. Stalo se tak ovšem z pochopitelného důvodu – odcházela na mateřskou. Před odchodem se přitom obávala, zda následně dokáže skloubit rodičovské povinnosti s náročným výzkumem. Po půl roce však byla zpátky a mohla pokračovat, což jak sama uznává, nebývá v praxi zvykem. „Ústav je velice family-friendly, respektive mother-friendly. Ačkoliv je to mnohdy časově i logisticky náročné, vychází mi velice vstříc. Kromě toho, že mám skvělého manžela, tak můj dík patří zejména panu profesoru Adamovi a paní docentce Vaculovičové za jejich osvícený přístup a podporu,“ svěřila se Pompeiano Vaníčková.
Po dokončení současného projektu by ráda pokračovala v započatém výzkumu a rozvíjela jej. „Ideálně bych v rámci Ústavu chtěla vytvořit malou vědeckou skupinu, více se profilovat v klinických aplikacích hmotnostní spektrometrie, protože v tom vidím velký potenciál,“ uzavírá vědkyně.