• Domů > Z malého experimentu až na hranici vesmíru: Lukáš Mikša jako důkaz, že už na bakaláři jdou dokázat velké věci

Z malého experimentu až na hranici vesmíru: Lukáš Mikša jako důkaz, že už na bakaláři jdou dokázat velké věci

Lukáš Mikša je jedním z našich studentů bakalářského programu Molekulární biologie a biotechnologie. Už od počátku svého studia se na našem ústavu aktivně zapojuje do probíhajících projektů, vypomáhá v laboratořích, prezentuje s kolegy na vědeckých přednáškách a zajímá se o témata spojená s vesmírem. Původně ale Lukáš studium na Agronomické fakultě vůbec nezvažoval. Proč se nakonec rozhodl pro tento obor, jak studium hodnotí a čemu by se chtěl nadále věnovat si přečtěte v následujícím rozhovoru:

Byl jsi na střední škole vždy dobrý na předměty jako chemie, biologie, matematika apod.?

Já vlastně nejsem nějak zvlášť nadaný na přírodní vědy, jsem jenom, jak by řekl Einstein „vášnivě zvědavý“ :D. V přírodních vědách jsem často dost narážel, ale nedalo mi to a vždycky jsem to zkoušel dál a snažil se víc a víc, dokud to nezačalo jít.

A v jakém předmětu si narážel nejvíc?

No to je jasné, že ve všemi obávané matice. Udržet si jedničku na pololetí pro mě byl vždycky velký úspěch, a ne vždycky se to samozřejmě povedlo. 😀

Proč sis teda vybral ke studiu na vysoké škole právě tento obor?

Molekulární biologie a biotechnologie zněla jako něco, čím bych se mohl chtít zabývat a genetické úpravy organismů mě vždycky lákaly. Navíc molekulární biologie a biotechnologie jsou obory budoucnosti a na to já slyším.

Váhal jsi mezi jinými obory/univerzitami?

Popravdě řečeno jsem zprvu o Mendelu vlastně ani neuvažoval. Rozhodoval jsem se mezi oborem Experimentální a molekulární biologie na MUNI a Jadernou a částicovou fyzikou na ČVUT. Nicméně pak jsem potkal Vojtu Adama a díky němu se můj názor na Mendelu a tento obor diametrálně změnil. Nejvíce mě zaujalo více praktické než teoretické zaměření naší fakulty a daného oboru oproti oborech třeba Masarykové univerzity.

Jak se ti povedlo už při BC studiu stát se členem výzkumné skupiny NanoBio Technologií rostlin a mikrořas?

Můj hlavní cíl bylo začít dělat vědu a nejlépe „space-science“, tedy vědu zaměřenou na kosmický výzkum. Ze začátku mi bylo jasné a vůbec jsem si nedělal naděje, že bych se hned ze startu dostal k něčemu vážnějšímu. Ale jakmile jsem si všiml, že se na UCB pracuje s mikrořasami, což je velmi „space“ relevantní téma, tak jsem se rozhodl to zkusit. Ani jsem se nenadál, až už jsem byl zapojen do vysílání stratosférických balónů. 😀

Jak prozatím celkově hodnotíš tento studijní program?

Myslím si, že budu moct opravdu hodnotit až od tohoto semestru. Tím nechci říct, že by ty minulé dva za nic nestály, ale kvůli distanční výuce se neudálo nic moc praktického. Navzdory všemu ale musím říct, že většina vyučujících se snažila, aby nám výuka i přes všechny ty restrikce něco přinesla. Zatím bych program celkově hodnotil pozitivně, obzvlášť se mi zde líbí nabídka volitelných předmětů.

Co tvoje bakalářka, už máš nějaké téma? O čem to bude?

Má bakalářka je zatím tak trochu vysněná, pokud se tedy zrealizuje, bude to podle mě opravdu skvělé. 😀 Rád bych zkoumal vliv LDR (low dose radiation) na živé organismy, v našem případě na mikrořasy. Je známo, že vysoké dávky ionizujícího záření organismy poškozují a mohou je i usmrtit, ale vliv nízkých dávek je spojován s velmi kontroverzním a fascinujícím fenoménem zvaným radiační hormeze. V kostce to znamená, že při působení nízkých dávek ionizujícího záření se u ozařovaných organismů spustí adaptivní response a kromě toho, že si na radiaci zvyknou, tak začnou více odolávat oxidativnímu stresu, např. pomocí upregulace antioxidačních genů nebo upregulace aktivity opravných enzymů.

Radiační hormeze jako taková byla už pozorována u mnoha organismů, například u bakterií, rostlin, živočichů. A právě radiačních hormezi bych rád pozoroval i na mikrořasách, nebo bych alespoň rád viděl, jak obecně reagují na mírně zvýšené dávky ionizujícího záření, protože zrovna s mikrořasami se plánuje v kosmickém průmyslu jako s takovou kulturní plodinou a ve vesmírném prostředí je právě radiační pozadí velmi vysoké.

To zní skvěle. Máš tedy v plánu pokračovat dál v navazujícím magisterském studiu?

Musím se přiznat, že od střední už tak trochu plánuji i studium doktorské, takže ano, magisterské určitě bude. 😊

Do jakých akcí/projektů jsi byl doposud zapojen v rámci studia a působení na našem ústavu?

Od léta, co na ústav docházím, už jsem se zúčastnil velkého projektu na Slovensku spojeného právě s vysíláním stratosférických balónů, a potom navazujících workshopů tady a na Charbuláku, kde jsem přednášel.

Co bylo tvým úkolem při těch stratosférických letech na Slovensku?

Pozorovat, a hlavně nic nepokazit. 😀 Ne, musím říct, že jsem opravdu i něco dělal. Do stratosféry jsme s kolegyňkou Káťou Molnárovou posílali vzorky mikrořas, abychom na nich zkoumali vliv stratosféry, takže jsem zejména jí pomáhal s přípravou vzorků, a dokonce jsem tam měl poslal i svůj vlastní mini experiment.

Zmínil jsi „mini experiment“, chtěl bys nám prozradit jaký?

Chtěl jsem otestovat jednu hypotézu, která mě napadla. Už delší dobou se zajímám o ionizující záření a radiobiologii, a přečetl jsem už kdejaký článek. Co mě zaujalo a co vlastně podnítilo můj malý experimenty byla informace, že více různých radiorezistentních organismů využívá ke své ochraně mangan. Napadlo mě tedy, že bych mohl zkusit zvýšit koncentraci manganu v médiu vybraných mikrořas a sledovat, jestli budou lépe odolávat ozářením v transiluminátoru, než ozářené mikrořasy s běžnými hladinami manganu v médiu. A jelikož se mikrořasám se zvýšeným manganem vážně dařilo, tak mě zajímalo, jak se jim bude dařit ve stratosféře.

Po těchto letech následoval závěrečný workshop, kde jsi prezentoval výsledky své části, jaké tedy ty výsledky jsou?

Na workshopu jsem zatím mohl prezentovat pouze předběžné výsledky k mé hypotéze s manganem, protože naše „strato-řasy“ ještě zpracováváme a výsledky teprve budou. Ve zkratce jsem ukazoval růstové křivky, vyšší produkce vybraných sekundárních metabolitů za přítomnosti manganu při ozáření UV-C zářením apod.

Další tvoje zmiňovaná akce – „Charbulák“ – za jakým účelem jsi se zúčastnil?

Akce Charbulák byla konference zaměřená na space-science, takže nešlo se nezúčastnit! 😀 Strašně mě to zajímalo, a navíc jsem věděl, že tam budu ve skvělé společnosti. Když jsem tedy zjistil, že pro možnost zúčastnění stačí přispět svým malým experimentálním příspěvkem, okamžitě jsem souhlasil.

Jaké to je pro bakalářského studenta prezentovat v angličtině před svými profesory, kolegy a odborníky tohoto oboru? Býváš nervózní?

Popravdě řečeno mi dost pomáhá, když mohu prezentovat v angličtině. Když totiž mluvím anglicky, tak věci neberu tak vážně, občas jsem dokonce víc sám sebou. Jsem jako většina lidí vždycky nervózní před prezentováním, ale dost záleží taky na okolnostech, Něco jiného je prezentování před spolužáky, než potom popisovat nějaké výsledky před odborníky a kolegy. Ale snažím se to nebrat tak vážně, jak by řekl Oscar Wilde: „Život je příliš krátký na to, aby se bral vážně.“

Pomáhají ti kolegové na ústavu s bakalářkou?

Na ústavu jsou všichni moc fajn. Vždycky, když potřebuji s něčím poradit, tak mi pomůžou. Zejména Katarina Molnárová, která je technicky moje vedoucí, ta mě v podstatě zaučuje. Pokud si dobře vzpomínám, tak mě jednou označila za svého padawana. 😀

Jaké předměty tě baví nejvíce a proč?

Nejvíc mě baví, když si věci můžu odvozovat a odůvodňovat spíš, než si je zapamatovat. Nejlepší je, když si člověk sám může vytvořit představu o tom, jak něco funguje jako celek. Takže mě hodně baví předměty jako chemie, biochemie, biofyzika, radiobiologie a taky mě dost bavila molekulární diagnostika, kde zase člověk dostane ty zkušenosti z praktických aplikací a učí se to know-how. Koneckonců spíše praktický přístup k výuce je jeden z těch důvodu, proč jsem zrovna tady.

Je něco, čemu by ses chtěl věnovat víc?

Rozhodně radiobiologii. Radioaktivita jako taková mě fascinovala už od střední školy a biologie ještě dřív. Navíc radiobiologie je dost space-relevantní obor, takže pro mě je to dokonalá volba.

Komu bys doporučil začít studovat bc. program Molekulární biologie a biotechnologie?

Tento program bych doporučil všem, co se aktivně zajímají o biologické/biochemické vědy, dá jim dobrý základ a rozhled do moderní biologie/biochemie. Ideální volba třeba pro budoucí genové inženýry.